Deník 2007
Den 1.
Po dlouhé a úmorné cestě vlakem, po vstávání mezi 4 – 5 hodinou ranní jsme konečně dorazili na naše oblíbené a vytoužené tábořiště na Soumarském mostě. Po (již klasickém) čekání na Karla s rafty, erárem a jinými porychtungy nastalo rozbíjení tábora, úklid, stavba eráru a seznamování s novými členy VTK RAK za neustálých obav o počasí, které se nakonec umoudřilo. Navečer se ale začalo zatahovat protože Mirek říkal že budou padat Perseidy.
Radek Šíma – Slimejši
2. den
Všichni vysocí a jasní makaci hnedle po ránu naskákali do Vltavy vstříc umrznutí. Poté byli občerstveni vydatnou snídaní od sqvělé služby BAMBÁNŮ. Slunečné dopoledne bylo vyplněno činností nafukování raftů a jejich testování. Po ještě vydatnějším obědě se velectěné makactvo vypravilo do Volarského bazénu. Všichni byli uneseni mýdlem a teplou sprchou. Při nakupování (když jsme opustili bazén) se počasí zeslonilo v podobě „slejváku“. Po návratu do tábora jsme si nafukovali chobot chlebem s paštikou a jinými mazadly. Pak následovaly blbé lesní hry, ovšem nejblbější nás teprve čeká…
Kikina – Bambáni
3. den
Po namáhavém hrabání se ze spacáku jsme všichni museli do vody, akorát někteří jedinci šli dřív do vody jak ostatní. Po výborné snídani jsme se „s chutí“ pustili do nafukování raftů. Když se rafty nafoukly, daly se na vodu a celé dopoledne se trénovalo ježdění na řece. Na obědě jsme byli obohaceni výbornou nudlovou polévkou. Určitě všem chutnala. Po skvělém obědě a malém odpočinku jsme sbalili rafty a první půlka silných makaků jela nahoru na Lenoru, kde rafty a všechno vyložili a začaly nafukovat, zatímco druhá půlka makaků šla na vlak. Vlakem jsme jeli na Lenoru kde jsme vystoupili a pomáhali jsme dofukovat rafty. Když se nafoukly rafty, daly se na řeku, tak těsně před startem velkej Míla pokřtil řeku (Vltavu). Pak jsme společně vyjeli. Během jízdy jsme museli rafty skoro pořád přetahovat. Nikoho to moc nebavilo (přetahování raftů), ale sranda byla. Potom jsme se schodli, že jezdit Lenoru byl hloupej nápad. Když jsme dojeli na tábořiště, rozdělali jsme oheň a udělali jsme večeři. Byly knedlíky s vajíčkem. Potom jeli kluci na dřevo na slavnostní oheň a holky šly do lesa na smůlu. Potom dva makaci stavěli slavnostní oheň na zkoušku. Když to bylo připravené, tak velkej Míla vybral 4 ohnivce. Byly to: Kiki, Verča, Adélka a já (Danča). Potom jsme šli zapalovat slavnostní oheň. Proběhlo zapalování ohně, zpívalo se a hrálo. Kluci potom začali blbnout a tak se vyhlásila večerka. DOBROU NOC!
Danča – Girl team
4. den
Z krásného nočního snění nás vytrhla ta 3 „oblíbená“ slova: „Budíček! Do plavek!“ Všichni s úsměvem ve tváři naskákali do Vltavy a vydali se na snídani. Poté nastalo nafukování raftů a připravení na nejdelší cestu, která nás zde potká. Sluníčko nás provázelo celý den, a tak nikdo nepohrdl malou koupelí a velmi oblíbenou bitkou na raftech. Cestou jsme se občerstvili tradičním chlebem, sýrem a salámem a vyrazili na další úsek cesty. Naše cesta byla zakončena v Pěkné, kde se vyfoukly rafty, naskákalo do Karla a vyrazilo zpět na Soumarák. Zde se vše připravilo na odjezd, který následoval další den. Večer byli všichni velmi unavení, tak se zalezlo do spacáků a každý si užíval zaslouženého odpočinku.
Verča – Ohniví šneci
5. den
Po časném ranním vstávání jsme se nasnídali a začali se (někteří pomalu jiní rychleji) loučit se Soumarským mostem. Byla totiž vyhlášena akce Kulový Blesk. Zabalili jsme, a poté jsme se ve vlnách Karlem přepravili na Herbertov. Poslední krok ke zdárnému přesunu bylo náročné převezení bagáže i masa s pomocí raftu přes Vltavu. I s tímto úkolem jsme si však poradili. Ani jsme se nestihli rozkoukat a už začalo rozbíjení tábora, při kterém začala působit magická síla tábořiště, a tudíž některé jedince dostihly první náznaky makačí nemoci. Po zabydlení jsme se přesunuli do lesa, k vzájemné krádeži pádel za což jsme dostali body. Tato činnost, do které někteří vložili všechny zbytky svých už tak oslabených sil, naprosto zpečetila ortel a začaly se ozývat hromadné případy makačí nemoci, která se projevila i mezi kapitanátem. Na večer se ještě spustil déšť, takže jsme usínali za soustavného ťukání kapek.
???
6. den
Ráno dnešního dne nás uvítalo deštěm a předznamenalo tak charakter počasí celého (jak se skepticky domnívám) následujícího týdne. Zásluhou nepřízně živlů byl dení program pozměněn a redukován. Neméně nepříznivě na program zapůsobil i zdravotní stav členů výpravy. Jak mezi makaky, tak v řadách kapitanátu si vybírala zákeřná choroba své oběti. Dopoledne zaplnila osvěžující neaktivita a ???(na tomto místě je v originále uvedeno jakési přídavné jméno, které, bohužel, nemohu přečíst) hody (zmínil bych např. rybičkovou pomazánku). Odpoledne jsme podnikli – vzhledem k podmínkám – krajně riskantní – výlet do městečka Vyšší brod. Makak se po náročném dni, plném únavy a nauzey zbortil do svých spacích pytlů…
Pro nemohoucnost makakátu zapsal Míla jr.
… a tímto zápisem loňský deník končí. Makak pravděpodobně nebyl dostatečně motivován k jeho vytváření, obávám se, že zcela nepochopili důležitost tohoto dokumentu… Uvidíme, jak to dopadne letos… J