V textu nebyly opravovány chyby, naopak mohly některé nové vzniknout při přepisování. Pokud má někdo chuť to opravovat, nechť nám pošle opravený text emailem.
neděle 31. července (Praha, Soumarský most)
Drahý deníčku!
Jako obvykle začal náš turnus časně ráno, kolem 6 hodiny, na hlavním nádraží v Praze. Kolemjdoucí mohli mezi bezdomovci, ožrali či jinou splodinou, spatřit i naši menšinu vedenou ostřílenými kapitány směrem k vlakové soupravě. Tam, přes snahy některých rodičů strhnout své ratolesti zpět do náručí a odvést do bezpečí domova, nakonec nastoupilo všech 13 makaků.
Po dlouhé, úmorné cestě vlak konečně zastavil. Makaci se svou objemnou bagáží vyskákali a nadšeně se rozběhli do neznáma. .. Tam se k rozjásané tlupě opiček připojili ještě 2 členové, hrstka kapitánů a náš supermoderní stroj Karel.
Drobné opičky svými malými tělíčky a pacičkami vyvinuly přímo úžasnou sílu a začaly vykládat Karla, stavět plachtu i stany, vyndavat a skládat erár a všemožně jinak pomáhaly.
Po této bleskové akci jsme vyrazili do vlhkého temného lesa, kde jsme si nařezali vošťuráky, usedli na palouk, vyslechli morální přednášku a navrátili se zpět do tábora. Tam na nás čekala již tradiční večeře v podobě dvou druhů lahodných uzenin. Poté jsme zapěli několik písní, načež zazněla hitovka Hajduli dajduli a šlo se spát.
Piráti z Vlatavy
pondělí 1. srpna (Soumarský most, Pěkná)
„Budíčééék“ zaznělo v 8. hodin nad Soumarským mostem. A makaci začali poslušně opouštět své stany, vyhřáté spacáky a nedospané sny a pomalu se začali shromažďovat u ohně. Následně se všichni vydali letos poprvé okoštovat Vltavu. Hned po koupeli se všichni postupně odebrali do tábora (někteří i sprintem) Po snídani tvořené chlebem s máslem a marmeládou se každý začal balit suché věc a oblékl si vodovodní, neboť nás čekala 1. etapa do Pěkné. Posádky nafoukli rafty, rozdělili si pádla a vesty a nastoupili cestu k cíli. Nováčci i někteří ošlehaní makaci se učili správně pádlovat, když tu najednou, kde se vzala tu se vzala, skočila do vody nějaká podivná existence. Vyklubal se z ní samotný král trpasličích elfů Brambula. Naprosto vyčerpaného ho oživil medvídek a zjistili jsme, že jeho doprovod byl přepaden bazilišky a nebezpečnými ptákožrouty. Za chvilku se trpasličí elfí král nebývale spřátelil s medvídkem, a tak jsme ho bez obav zanechali na jeho vlastní lodi. Zbytek etapy proběhl v poklidné atmosféře s množstvím legování, naštěstí každé lego bylo přesně vypočtené. Trvalo by-li snad jediné o 5 sekund déle, ten vlak by jsme prostě nestihli. Z vlaku jsme šli k táboru pěšky, avšak v cestě stál Stožec. Cestou jsme u pařeza staletého smrku potkali další neznámou osobou. Kněze Řádu Lvího rouna Rubiase, který se nám svěřil, že se právě pokouší spojit s dalším členem jeho řádu Rufusovi. Naneštěstí bylo z nevysvětlitelných důvodů rušeny astrální sféry okolo Stožce, tak jsme na sebe vzali břemeno doručení tajné šifry pěšky na sebe. Poté jsme dosyta obdivovali Stožeckou kapli i panoramatický výhled ze Stožecké skály a vyrazili domů. Čas nám krátila jediná, ale o to štěpnější hříčka : Nikdo nesměl vyslovit žádné slovo začínající na písmeno „P“ než dojdeme do tábora. Vydržel jediný makak a k večeři dostal zaslouženou odměnu jeden neplněný plněný knedlík s přídavkem nově vydimenzovaných smažených buřtů s cibulí. Po večeři jsme se sešli u ohně, zaznělo Hajduli. .. a spát.
Komunální odpad
úterý 2. srpna (Soumarský most, Vyšší Brod, Herbertov)
Milý deníčku, začínáme!
Dnes ráno jsme vstávali o půl hodiny napřed (7. 30) kvůli autobusu, jinak den začal úplně stejně jako všechny ostatní. Kapitáni začali počítat do 10 a pak šupla hopla do vody. Par ospalych vodáků se zeptalo jestli nejsme blázni, ale to nikomu nezabránilo s Nadšením se vrhnout do vody. Po náročném koupání začalo naopak velkolepé balení s menší přestávkou na snídani, ke které byly chleby s pomazánkou od minulého oběda. Po balení stanů, eráru atd. se naložilo i dřevo. Když bylo stanoviště vyklizeno (až na par dílů spodního prádla) přijel autobus do kterého se naložily věci na vodu odjelo se v autobuse se nedelo nic zvláštního az na to, že asi v půlce cesty se objevil slavný BLINKAČU Když jsme vyšli z autobusu, tak jsme šli na velice dlouhou tůru, na čertovu zeď na které jsme stejnak našli jenom nějakou mrtvolu čaroděje Lvího rouna u kterého jsme našly nedokončenou správu. Došli jsme do Vyššího, kde jsme dostali oběd (yogurt s rohlíkem) a kdyz potom všichni dojedli, tak byl půlhodinový rozchod někdo dokonce i prý koupil časopis pro kapitány na čtení. Potom jsme jely velice krátkou etapu na Herbertov kde si par makaků udělalo skoušky stavění stanů a plachty. U ohně se předával řád Modré šavle a pak se zpívalo, idol naštěstí nezasněl. Potom saznělo pár písní včetně hajduly.
pá MYŠKY RASILKY
středa 3. srpna (Herbertov)
I tohle ráno začínalo budíčkem; rozespalými makaky, ledovou vodou, promodralými makaky vrhajícími se do vody, ječícími makaky vrhajícími se z vody, zkrátka jako obvykle. Dnešní den byl prohlášen za DPH, ale k pramalé radosti táborového osazenstva (samozřejmě kromě vyhlášeného dřevorubce Michala) se podobal spíše DPD. Hned po snídani, při které 5ona, držící bobra hladu, nevydržel psychický nápor chlebů s čímsi jako Nutella a vzdal tím svého bobříka, následovala štěpná hříčka s Vaškem, která však nemohla konkurovat tomu, co následovalo – štepné hříčce s Michalem, která spočívala v rozřezání, odnosení, nařezání a konečném rozštípání několika ubohých nevinných stromů. Dřevo bylo totiž určeno nejen k běžné spotřebě, ale také pro slavnostní oheň, stavěný za účelem splnění zkoušky Katkou. Makaci zpracovávající dřevo bohužel nedisponovali Michalovou dřevozpracující výdrží, takže čas, zbývající do oběda, byl využit především ke tvorbě posádkových vlajek. Ti, kteří se výtvarně nevyžívali kreslením vlajek, mohli sledovat Pepu, kterak zapaluje oheň plechovkou lampového oleje a na námitky makaků odpovídá „chcete oběd, nebo koukat se jak tady půl hodiny tancuju vokolo vohně?“. Možná proto, že k obědu měla být hrachovka, se nekteří velmi rozmýšleli. Nicméně oheň nakonec blafl a tak také hrachovka byla nakonce uvařena a snězena. Po obědě následoval zasloužený odpočinek udřených makaků, přerušený jen Michalovou „velkorysou“ nabídkou, že kdo chce, může ještě pílit. Jeho návrh pochopitelně nebyl vyslyšen, a tak se dodělávaly vlajky, plnili zkoušky (zejména oheň na plavčíka) a vůbec doháněly resty minulých dní, zatímco kapitáni se bavili trapasy a love poradnou z dívčích časopisů. Tato útěšná idyla byla přerušena příchodem neznámého poutníka, ze kterého se vyklubal sám král trpasličích elfů Brambula, jenž nám přišel svěřit legendu své rasy. Makaci ho zahrnuli spoustou otázek, z nichž však odpověděl jen nemnohé, slíbil ale spojit se prostřednictvím známého vodního operátora Vodaphone. Dozvěděli jsme se také, že to, co jsme mylně považovali za obyčejný vlak, dunící občas kolem našeho tábořiště, je ve skutečnosti drakodlak Lak, slídící po našich mladých nevinných životech. Jak den postupoval, nervozita okolo slavnostního ohně se zvyšovala. Za několik okamžiků se ale makaci mohli rozptýlit pohledem na kapitány, kteří při smaženítopinek pro makačí hladové krky udatně riskovali své životy v boji s vřelým olejem. Topinky byli skutečně výborné, a tak není divu, že poslední zoufalec, který stále ještě držel bobra hladu, prožíval krutý vnitřní boj, ve kterém však nepodlehl! Po večeři se přežrané opičky překulily ke slavnostnímu ohni, který se i přes velkou nervozitu rozhořel a navíc byl postaven tak geniálně, že nejen hořel, ale také velmi silně čadil, a to zejména smerem k hobokům na kterých sedělo to, co Vašek později označil za trosky kapitanátu. Vyuzení kapitáni, zmámení dráždivými ohňovými výpary, padali na zem anekteří dokonce zbaběle prchli do míst s čistějším vzduchem. Slavnostní oheň byl zahájen Honzou, kterého kouřová clona spola halila a vytvářela tak zajímavý dramatický efekt. Už zpočátku se z publika makaků ozývali hlasy, žádající vystoupení Božského Pepy, ale on, pravy mistr načasování, odkládal svůj výkon na dobu pozdější. Prázdné chvíle slavnostní atmosféry byly vyplněny nejen „Nedělní cvhlikou poezie“, ale také Honzovým vyzváněcím mobilem. Následovalo povýšení makaka Toma do hodnosti plavčíka. Všechny mezery mezi těmito výkony byly samozřejmě vyplňovány zpěvem za libého doprovodu Míšiny kytary. To už však ale sílily hlasy fanynek neodolatelného Pepy, žádající vystoupení tohoto světoznámého umělce, před jehož slávou blednou i ty nejjasnější popové hvězdy. Úžasný Pepa svolil. Jeho vystoupení bylo prostě nepopsatelné. Všechny fanynky hystericky ječely, některé i omdlévaly. Mexické vlny se vlnily a vlnila se snad i tráva okolo hoboku božského umělce, jehož vystoupení bylo doprovázeno nezbytným Ondrou „Čuňařem“, hrajícím na univerzální nástroj tvořený uzlovačkou a zátkami od piva (hlavně Gambrinusu). Ryk fanynek po skončení megašou, byl takovy, že se umělec rozhodl přidat další omamný kus, který však pro svou genialitu zůstal nepochopen. Následovaly různé hry, mezi nimi i na tetu Kateřinu, ve které po litém boji zaslouženě zvítezili makaci nad kapitanátem. Nakonec zazněla i Hajduly, po které se makaci odebrali do stanů snít sny o Božském Pepovi.
Napsalo Suché martini
čtvrtek 4. srpna (Herbertov, Rožmberk)
Milí deníčku,
Budíček, zakřičel Michal jako každé ráno, potom následovalo počítání do deseti, které všichni makaci do jednoho stihli. Nikomu se ale nechtělo do studené řeky. Koupání proběhlo jako vždy rychle. Ke snídani jsme měli housku marmeládovou. Usnídaně také porušil bobříka mlčení makak Michal. Po snídani jsme hráli i několik her. Jako první jsme hráli na blbouny. Dvacetkrát jsme oběhli okolo kolíku, kterého jsme se drželi levou rukou, potom jsme se rozběhli k míči, který přišel do hoboku. Potom jsme po slepu hledali cestu vytvořenou kameny. Kdo c estu došel dostal svačinu (nektarinku). Po hrách jsme dostali prostřednictvým operátora vodafoun zprávu od krále trpasličích elfů Brambuli kde se nachází hobití čaroděj. on nám dal kus mapy podzemních chodeb Hosína. K obědu jsme měli Katkou uvařené knedlíky s ovocným kompotem, které chutnaly výtečně. Po obědě si makaci zabalili suché věci a oblékli se do věcí na vodu. Hurá na Rožmberk! Po cestě se nedělo nic zvláštního, sjeli jsme dva jezy atd. V Rožmberku se makaci převlékli do suchého a šli na zdejší hrad. Na hradě Katka zakřičela mina a všichni si lehli na zem. Ostatní lidé na nás nekoukali jako na mimozemšťany jako obvykle, ale zjevně se dobře bavili. A šli jsme do mučírny. V mučírně jsme se dozvěděli plno věcí o mučících nástrojích a některé jsme i vyzkoušeli. Po prohlídce mučírny jsme šli na náměstí a měli půlhodinový rozchod. Pak jsme šli na byvalí šibeniční vrh o kterém jsme se dozvěděli u paní na hrade. U šibenice jsme provedli rituál, který nám poradil hobití čaroděj. Rituál probíhal takto: třikrát jsme obešli s česnekem šibenici a přitom jsme říkali zaklínadlo česneku, česneku zažeň všechny upíry ať mi dají pokoj a měli jsme megačesnek. A šli jsme na tábořiště. Po dobré večeři jsme se sešli u ohně. Do dlouhé noci malé opičky zpívali písničky až zaznělo hajduli a šly spát.
pátek 5. srpna (Herbertov, Zátoň)
Ráno začalo jako obvykle budíčkem a koupáním při kterém padla asi nejranejší mina. Den pokračoval snídaní netradyčně s paštikou. Všichni makaci byli poté nuceni urychleně zbalit ale stejně to trvalo dlouho. Poté co jsme ti věci zbalilyaputovali do Karla. Makaci se pak transportovalina Zátoň. Při cestě proběhl oběd ke kterému nebylo nic jiného než chleba s oblíbenou admirálovou rybí pomatlánku. Ke konci se provádělo hromadné čtení bravo grl. Když jsme dorazili na Zátoň měli jsme k večeři smažák. U táboráku zazněla očekávaná píseň Svatý Vavřinec v podání Mikyho a milionář v podání Akademika, kteří ráno dorazili a nakonec i Hajduli.
Komunální odpad
sobota, 6. srpna (Zátoň)
Vážený deníčku,
(Ne)obvýklý budíček zazněl v podání „kapely Snou“z reprobeden stříbrné Feldy a následovalo oblíbené ranní koupání tentokrát na brodu. Následovala snídaně ke které byli housky s medem a máslem. Dále bylo pílení při kterém zemřela dočasně jedna pila. Po pílení jsme si zahráli oblíbené „Městečko Palermo“ po kterém jsme v zájmu celotáborovky běhali hledat nápovědy kde hledat nejvyššího čaroděje řádu lvího rouna. Zpráva byla samozřejmě šifrovaná. Během luštění byl oběd-gulášovka. Po téjsme vyrazili k čarodějům. Cestou k nim se nestalo nic zvláštního. U nejvyššího chrámu čarodějů lvího rouna. Cesta k Nejvyššímu čaroději byla ztížena pekelnými otázkamy od nižších čarodějů. Když jsme došli až k Nejvyššímu tak jsme mu předali zprávu od Difuse, řekli mu šifru Rubiuse, dostali od nejvyššího část mapy, řekl nám kde hledat ztracenou knihovnu HABAKUK a vydali jsme se zpět do tábora, kde se začalo na večeři ke které byly slavné RAK burgery. Večer jsme se slezli u ohně, kde propukla veliká hudební soutěž pod vedením DJ Vaňase. Nakonec konečně zaznělo Hajduly a šlo se spát.
neděle 7. srpna (Zátoň, Sloní louka)
Budíčéééék! ozvalo se a makaci začali prchat ze stanů jako šílení, aby se vrhli do vln Vltavských. Takže zase další tutinní ráno, zpestřené pouze pronikavou zimou. Rozklepaný průvod makaků tentokrát uvítal pouze uštěkaný dalmatin, hlídající starodávně vyhlížející stan. Když jsme se všichni namočili, usušili, oblékli a nasnídali (huska nebo chleba s pomatlánkovým máslem) tak jsme si za doprovodu stále neustávající zimi poslušně sbalili věci a právě jsme chtěli začít balit stany, když tu se k makačímu nefalšovanému úděsu zjistilo, že postrádáme stanové kolíky! A co stanové kolíky, dokonce i posádkové vlajky!! Zmíněné předměty nám byly odcizeny vedlestanujícími vodáky, kteří se zřejmě pomátli z našeho večerního (a pravda, trochu hlučnějšího) včerejšího (a vlastně taky předvčerejšího) programu. Nicméně přesto jsme se sbalili, dehumusili tábor a vyrazili jsme na nejdobrodružnější etapu- Zátoň- Slon, přes Český Krumlov. Sluníčko na nás jukalo zpoza mraků, chvílemi to vypadalo, že se počasí umoudřilo a nepodlehlo Michalovu volání „Dej nám déšť!“ , které používal při každém slunečním paprsku (a ještě k tomu dodával, že se nám to počasí nějak kazí), čímž spolehlivě ničil náladu promrzlých opiček, ale když jsme dorazili do Krumlova, začalo opravdu pršet. Cestu jsme si zpestřovali písní O Alé (předzpěvák Kikina), hrou Máslo (bezkonkurenčně nejlepší účastník Michal), jejíž výkřiky se linuli po užaslých Krumlovských náměstích a na začátku města především eskymáckými obraty v podání frajerů Honzy a Freedoma. Turisté naše počínání užasle sledovali, zachumlaní do suchého a teplého oblečení, ale to už jsme dorazili k hlavní atrakci dne, ke Královské. Vzhledem k mokru a nepříjemné studené zimě si makaci příliš neužili sjíždění, o to více je ale potěšil pohled na loď plnou kapitánů, kteří se na největší vlně pokoušeli eskymovat i s celým raftem. Všechno je díky Irčiným rodičům řádně nafilmováno a zdokumentováno. Kromě mokrých kapitánů mohli promodralé opičky sledovat také eskymáky a různé veletoče pod jezem v provedení dvou již výše zmíněných šoumenů J. Když už byli všichni mokří skrznaskrz, vyrazili jsme dál (kapitáni posílení kolujícím „medvídkem“, zatímco makaci si museli vystačit jen se suchým oblečením z hoboků) a nakonec jsme dojeli na kýžené místo- Louka Slona vraného. Kvůli přetrvávající zimě a vlezlému vlhku se všichni převlíkli, postavili stany a zbytek času do večeře strávili především pitím čaje a ohříváním se u ohně. K večeři byly naprosto famózní bramborové placky se vším možným, při jejichž smažení i tentokrát kapitáni riskovali zdraví (a připravili tím makakům nejen placky, ale také zajímavou podívanou). Vzhledem k tomu, že bylo pěkně hnusně i večer, posezení u ohně bylo velmi zkráceno a po několika kolech tiché pošty šla většina makaků spát.
Napsalo Suché martiny
pondělí 8. srpna (Sloní louka)
Milí deníčku
Dnešní den ani nemohl začít jinak než brutálním vyhnáním malých opiček spod vyhřátých spacáku a následným vehnáním do ledové vody. Nic naplat vřískot makaků neoblomil srdce kapitánů a tak se za pár minut z vody vynořilo několik krystalizujících individui. Snídaně a teplý čaj však učinily své a proto jsme zahájily štěpení. První hra byla pěkně vypečená. Stručně shrnuto – míček – víko od hoboku – provázky – hobok – překážková dráha.
Kolem poledne jsme dostaly „expres vodafonem“SMS. Ve zprávě jsme obdržely jisté údaje. pomocí jich, mapy a buzoly jsme dostali přibližně pozici Ztracené knihovny. Pak to šlo vše rychle. Dostaly jsme pokyn, abychom si vzali boty do vody a pláštěnku, a tak jsme se hned vydaly na cestu. I rozběhly se tlupy malých opiček za svým cílem. asi v polovině cesty jsme nerazili na hlídače knihovny Máčetu. Spolu s ním jsme se vydali dál. dle jeho pokynů jsme dorazili až k řece. tam si malé opičky přezuly své botičky a střemhlav se vrhaly do doje s masivními proudy. už v polovině toku dosáhla voda až k hrudníčkům odvážných makaků. Po zdolání zákeřného proudu jsme se ocitly na druhém břehu. Uondaní makaci putovaly dále proti proudu řeky, přes kořeny, přes kabely, skrz větvě a skrz kopřivy až jsme konečně dorazily k tajnému místu, nedaleko místní skládky. Našli jsme ji!!
Stará polorozpadlá rujna jejíž kovové dveře skrývaly pergamenové listiny s mapami Hodina. Knihovna byla hlídaná zlými chrliči, kteří bez přestání chrlily oheň. I přesto jsme se map zmocnily a odebraly se zpět. A opět přes reku. Tentokrát jsme se brodily u mostu, kde se projevila pohotovost našich báječných kapitánů i těch nejodvážnějších opiček při záchraně svých druhů. Míša usnadnila tuto úmornou cestu makačkám tak, že „stopla“kolemjedoucí raft. Po takto náročném dni jsme si zazpívaly několik písniček a šli spát.
Piráti z Vltavy
úterý 9. srpna (Sloní louka, Český Krumlov)
Sloní louka
Zas je tu ráno, počítání do deseti a hurá Vltava, avšak dnes všechny makaky i kapitány hřálo teplo opravdového civilizovaného města se spoustou restaurací, obchodů a v neposlední řadě i památek. A tak si makaci hned po snídani začaly balit věci na výlet do Českého Krumlova. Ti kteří se chystaly zpět do tábora na vodě, zdáli se značně nerozhodní, neboť se jejich počet neustále měnil, snad z nervozity. jen co Karel pobral vodovodní i věci do bazénu vyrazili jsme na cestu. Náš cíl bylo krumlovské náměstí, kde jak se očekávalo vybuchla další rušeně tichá mina provázená samozřejmým údivem turistů. Co se ale neočekávalo(ostřílenými makaky) bylo nekonání nějaké velmi štěpné hříčky a jelikož opravdu nepřišla odebrali se všichni terorizovat přilehlé krámky a obchody. Popisováním ryzího úžasu makaků nad komfortem města by nebralo konce, pokračujme znovushledáním všech ve stanovené hodině u kašny. Kde následně proběhlo zaříkávání na znovuvytvoření megačesneku a tím obnovení jeho moci. Když začala banda makaků obcházet kašnu a zaříkávat:“česneku česneku zažeň všechny upíry ať nám dají pokoj“tvářili se turisté v okolí ještě nechápavěji než při mině. Pak jsme se přemístily ke grafitovým dolům. Prohlídka byla značně úspěšná soudě podle zbarvení obličejů všech účastníků a podle hry máslo, při níž se linulo slovo“Kotek“z dolu mnohem dříve než vyšli makaci. Dále je nutné zveřejnit že si Michal zahrál na horníka a byla mu půjčena vrtačka a kdyby mu nevypnuly vzduch vyvrtal by snad všechen zbylí grafit. Hed jak jsme vylezly z dolů následoval zrychlený přesun k bazénu, ten byl dobyt opravdu útokem. Sprchy běžely nonstop a špína se začala pomalu a jistě odlupovat z tělíček makaků. A ne náhodou si kde-kdo připadal docela čistý. U bazénu se makaci a kapitáni rozdělily na několik skupin. Část šla rovnou do tábora pěšky, část se vydala k liře, aby znovu spluli ty nejlepší jezy a část šla pro vodu a nakoupit jídlo na blížící se makaček. Když připlula vodní výprava blížil se večer, Chvatně se mylo a uklízelo nádobí od večeře, aby mohl očekávaný den konečně začít. Dobrá věc se podařila a z kapitánů se stali levitující trávicí soustavy, které rozohnily nedaleké ohniště, k němuž se posléze přemístily. Začal makačí den. U ohně zůstali jen makaci, chvíli se zpívalo, ale pak zaznělo hajduli dajduli bez kytary, makaci se postupně přemístily do spacáků a šlo se spát.
Komunální odpad
středa 10. srpna (Sloní louka, makačí den)
Zápis nebyl pořízen.
čtvrtek 11. srpna (Sloní louka)
I tohle ráno začínalo budíčkem, ale když rozespalý makaci otevřely svá zalepená kukadla, k nezměrnému úděsu většiny z nich zjistily, že není osm hodin, ani sedm, ani šest, ba že není ani světlo!Byla totiž jedna hodina po půlnoci a mezi stany pobíhaly nechutně čilý kapitáni, vyřvávající ohavné slovo budíček, ozvláštněné dovětkem“teple se oblečte“- asi aby si zmatení makaci omylem nevzali plavky. Ano ano noční bojovka je teď. Když byli i poslední opozdilci vykřičeni a vyklepáni (doslova – někteří netrpělivý kapitáni třásli zmateným opičkám stanovými konstrukcemi !) ze stanů, mohli jsme vyrazit. S baterkou, za ruce, do kopce, za bludičkou. Cesta osvětlená svíčkami, odevzdat baterku Kikině a první může vyrazit! Na poměrně dlouhou cestu ztmavlým lesem reagoval každý jinak – někdo se bál potichu, někdo byl slyšet všude okolo. Někde uprostřed cesty zákeřný Honza vždy skočil před vyděšeného makaka na cestu a rafinovaně vyfotil jeho v té chvíli jistě velmi inteligentní a příšerný výraz. Nicméně nakonec se všichni shromáždili v cíli a od osamělého poustevníka převzali čtvrtý a poslední díl mapy Hosína. Další informace pro nás poustevník bohužel neměl, ani po poradě se svým úžasným netopýrem Myšusem Okřídlusem, a tak jsme poděkovali a odškobrtali zpátky do tábora, kde makaci po vypití horkého čaje padali do spacáků a do mdlob.
„Budíček“, ozvalo se už podruhé toho dne. Tentokrát to však byl ten opravdový, takže hurá do plavek a do vody, rychle převléknout a nástup, jdeme se štěpit. Dnešní den byl totiž prohlášen za DPH – Den Plný Her (Her! a nikoliv dřeva) – naštěstí, a za letecký den (den plný dehumusení stanů) – naneštěstí. Dehumusení makačích stanů bylo díkybohu spíše symbolické – máme přece mimořádně čistotné a pořádné makaky – a tak se škodolibé opičky bavili především pohledem na kousky oblečení, vyletující z kapitánských stanů. Bohužel ani v nich toho admirál nenalezl k vyhození moc, a tak každý makak obdržel list papíru a skládalo se co nejdále a co nejkrásněji letící plavidlo. Zatímco výkony některých makaků byly skutečně obdivuhodné, jiní měli co dělat, aby vůbec dosáhli plusových hodnot. Další štěpná hříčka byli velmi oblíbení mravenci. Zatímco se mravenečci hemžili po louce a lovili zadečky ostatních mravenečků, kapitáni se proplétali mezi nimi a lovili záběry do foťáku. Po krátkém odpočinku následovala velmi, velmi štěpná hříčka – již několik dní slibovaný pojišťovák. Ukázalo se, že jde o doplňování textu do fotorománu z Bravíčka, takže se makaci, znejistělí potměšilými kapitánskými úsměvy, nemají čeho bát. Bát se měl spíš Pepa, povolaný jako vysvětlovatel hry a cenzor. Již po několika bublinách bylo jasné, že makačí smysl pro humor je od kapitánského (nebo alespoň Pepova) výrazně odlišný. Zatímco makaci se při vymýšlení lehce úchylného příběhu výtečně bavili, Pepa střídavě rudnul, blednul a později se už raději vůbec neúčastnil. Do bublin se totiž dalo doplnit prakticky cokoli, což se ukázalo, když se makakům dostal do ruky originál – těžko říct, která verze byla štěpnější.
Zatímco pod plachtou se vyráběl k svačině určený puding, makaci, kapitáni, Exina, Lucinka, plynová maska a pár dalších věcí se fotilo na přilehlé louce. Když se dofotilo, všichni se strašně přejedli pudingu, takže o oběd nebyl takový zájem, jaký by si výborná čočkovo-francouzská polévka zasloužila.
Odpoledne bylo stejně horké jako dopoledne, takže hlavní atrakcí přežraných opiček bylo povalování se, ježdění na vestičkách, koupání se a vlhčení cizích vodáků. Tato ochlazovací idyla byla přerušena něčím úžasným, famózním a nepřekonatelným. Přijeli Petrovi vjeci! Jejich představení, tentokrát s názvem Daleký průzkum, bylo prostě nepopsatelné (jako vždy). Bylo dokonalé, strhující a vůbec absolutně super. Po doznění posledních ovací potřebovaly rozjitřené city a hlasivky makaků oddech, a tak se až do večeře jen povalovalo a lehce štěpilo. V průběhu smažení špízů k večeři se udála ještě jedna věc – přišel arcimág řádu Lvího rouna Gandalf a přinesl nám návod, jak se dostat do chodeb Hosína. Protože byl velmi vysílen a žizniv, posílil se bombičkou, projevil upřímnou soustrast nad tím, že špízy ještě nejsou hotové a pak nám konečně vydal kýženou listinu. Stačilo začoudit ji nad ohněm, zabránit jejímu shoření a už nám byl jasný nejen vchod, ale také to, že zítřek rozhodně nebude odpočinkový den. Za několik okamžiků po arcimágově odchodu kapitáni dosmažili špízy a ty ještě teplé bleskurychle zmizely. Pak se zpívalo u ohně a nakonec jsme šli spát.
Napsalo Suché Martini
pátek 12. srpna (Sloní louka, Hosín)
Zápis nebyl pořízen.
sobota 13. srpna (Sloní louka, České Budějovice)
Milý deníčku,
dnes bylo poslední koupání. Michal napočítal dodeseti a všichni makaci musili být v plavkách. Po ranní koupeli byla snídaně, po snídani všichni makaci nafoukli rafty a dali je na vodu. K obědu jsme měli sýrovou pomazánku a pak na makačku zaůtočil Blinkaču. Když jsme přijeli bylo už k večeru a chystala se večeře. K večeři byla krupicová kaše. Pak si všichni přivázali tašky k tribuně kvůli zlodějům. A šlo se spát.
Komunální odpad