Deník IV. turnusu tábora 2011

MAKAČÍ DENÍK

4. TURNUS

13. srpna – 27. srpna 2011

 Sobota

V 6: 30 ráno (příšerný vstávání) jsme měli sraz na hl. nádraží v Praze. Po nekonečně dlouhé a ospalé cestě vlakem jsme dojeli do Vyššího Brodu. Ve městě byl rozchod. Tam si samozřejmě všichni nakoupili spoustu kravin, ale i nebezpečných zbraní, jako je elektrický paralyzér či oslepující laser. O hodinu a půl později jsme popojeli vlakem ke kempu herbertov do kterého jsme pak přejeli na raftu. Postavili se stany a pak jsme vyrazili na dříví. Na rozdělaném ohni se opékaly buřty a my se navzájem představili. Pak se zazpívalo několik táborákových hitů a šlo se spát.

(Péťa Hudáč)

Neděle

Ráno jsme stávali kolem 9. hodiny ranní. To sme nějakým zázrakem přežili ale potom sme museli do ledový Vltavi brrr!!! Potom sme nic nedělali podstatnýho. Měli sme k obědu gulášovou polívku a potom jsme jeli do vyšáku a sjeli jsme řeku a v půlce cesty začalo pršet. Potom sme šli na dřevo, pokáceli sme strom a přitom se zlomila struna od pily. Potom sme se vrátili a to je asi vše.

(1. posádka)

Pondělí

Hned potom, co jsme provedli ranní hygienu (včetně koupele ve Vltavě), dojedli snídani, a následně i oběd (po dlouhé době nicnedělání), jsme vyrazili vlakem do Vyššího Brodu, kde jsme po krátkém rozchodu, kdy někteří vyjednávali ceny nožů, laserů a podobných vymožeností a někteří zapadli do tamějších podniků, jsme nafoukli rafty a za hustého deště jsme vyjeli vstříc řece Vltavě. Asi po čtvrthodině cesty (nebo spíše plavby) konečně přestalo pršet a my jsme si mohli svléci pláštěnky. Sice nesvítilo slunce, ale i přesto jsme do kempu dorazili poměrně rychle a cesta nám rychle ubíhala. Když jsme dorazili do kempu, čekala na nás teplá večeře.

(2. posádka)

Úterý

Ráno jsme jako každý den vlezly do studené Vltavy, nasnídaly jsme se nasnídaly a začaly jsme balit věci a stany protož jsme se z Herbertova přesouvaly do campu Zátoň. Jeli jsme asi 4 hod. Když jsme dorazili do campu začaly jsme stavět stany a zabydlovat. Večer byl táborák a samozřejmě večeře.

(3. posádka)

Středa

Můj milý deníčku,

ach, jak jsem nadšena tímto táborem. Dnes nám kapitáni připravili zcela nezapomenutelný výlet z našeho tábořiště Zátoň na starobylý hrad Rožmberk. Peťa s admirálem Mílou dělali předvoj, jelikož museli ještě ve Vyšším Brodě koupit list do pily, aby bylo čím připravit slavnostní oheň, Vojta hlídal tábor před davy nepřátel, divou zvěří, popřípadě invazí mimozemšťanů a v čele naší expedice stanula Bára, Míla a Radek. Cesta nám ubíhala skvěle, překonali jsme rozsáhlou bažinu, kde jsme museli zanechat slabší jedince svému osudu a mnohá další nebezpečenství nás postihla, leč všechna jsme zdárně překonali.

Hrad Rožmberk nás do své náruče přijal velmi vlídně, jen co jsme smyli prach a blíto z cest, už tu byla Peťa s delikátní šunkou k obědu a po ní přišel hlavní bod programu, prohlídka hradu zevnitř! To vám byla krása! Slečna průvodkyně byla velmi erudovaná, expozice odborně připravená… Bude se mi o tom ještě dlouho zdát.

Když prohlídka skončila, chtěli jsme jít ještě na další prohlídkové okruhy, ale už nám to nedovolili. Že prý se musíme vrátit. Tak jsme dostali krátký rozchod, při kterém jsme ještě obdivovali hrad ze všech možných stran a vůbec nás nezajímal jediný obchod, který ve městě je, a nakonec jsme se vrátili zpátky na Zátoň linkovým autobusem (ačkoliv jsme prosili kapitány, abychom se směli vrátit pěšky tou báječnou a dobrodružnou stezkou, ale příliš je bolely nohy).

To ale ještě nebyl konec dne. Zatímco Petruška s Barunkou vařily večeři, přinesli jsme dřevo a smůlu a začali se stavbou, konec konců již zmíněného, slavnostního ohně. A nutno podotknout, že ten byl naprosto grandiózní, fantastický, devítipatrový a úžasňácký. Admirál promluvil ke kapitanátu i k makakům, pronesl dojemný projev, ve kterém nezapomněl zmínit Prometheaa další zásadní osobnosti dějin lidstva, pak byl povýšen nový komodor, následně na něm byl vykonán slavný povyšovací ceremoniál, čehož se velmi důsledně zhostil Míla, pak jsme popřáli Petrušce k svátku a hrálo se na kytary, zpívalo, a tak pořád dokola.

Spát jsme šli znaveni, ale šťastni a já se hrozně těším na zítřek a doufám, že takových dnů bude stále víc. Dobrou noc.

(Anonym)

Čtvrtek

Deníku,

ty vole, to je teda tábor. Dneska sme zase musely nafouknout ty příšerný lodě, furt nás někdo buzeroval, aby sme si zbalily ty vjeci (a to nám eště ani nedovolej vzít si mokrý vjeci s těma suchýma), složily stany, udělali igelitky narvaný pitomostma, kterejm kapitanát říká „kouzelňáky“ a potom PÁDLOVALI! Nenávidim pádlování. Je to otravný a radši bych seděl u počítače. Myslel sem, že je to vodáckej tábor jen tak, aby se neřeklo, ale oni to jako myslely vážně… Hrozný!

Jeli sme miliardu hodin, možná i víc, až nakonec byla pauza na objed před krumlovem, kde sme konečně dostaly chleba se sekanou. Zrovna když bych si dal omáčku s rejží! Už se na to asi fakt vykašlu. Pak sme musely zase pádlovat přez všechny ty debilní jezi a eště dál, až sme se dostaly na ňákou louku, která se menuje eště navíc krajně podezdřele „Slov vranej“ a vůbec nic na ní není, kromě hejna sov, co lítaj uplně všude. Pak je tady eště les a kadibudky a prý tady budem až do úterý! Ty jo, asi se fakt zabiju. Tak dobrou.

(Anonym)

Pátek

Drahý deníku,

dnešní den byl již včera vyhlášen takzvaným volným neboli odpočinkovým dnem. To znamená pro náplň dne jediné, celý den se flákat, odpočívat, sušit svetry, kraťasy, trička, prádlo, boty, spacáky či stany. A jak už je možná zřejmé, celý tento ceremoniál sušení probíhá pod dohledem makaků i kapitanátu, válejících se ve stínu, spících či sjíždějících divoké peřeje okolo Slona na vestách.

Dopoledne jsme však strávili částečně pod plachtou a částečně ve stanech, neb už od ranního budíčku byl cítit dusný vzduch a zanedlouho po snídani, která se již tradičně skládala z rohlíků a různých pomazánek, marmelád a hlavně nutely, kterou si klučičí část makaků zvláště oblíbila, se přihnala bouřka. Stany se zmítaly pod nápory větru, voda z nebes svištěla všemi směry a my se choulili pod plachtou, očekávajíce konec živelné pohromy. Ten se naštěstí za pár chvil strávených dopisováním Tebe, drahý deníku, házením gumového míčku na ohněm nebo zkoušky skupinové odvykací terapie se stejným předmětem, dostavil. K obědu yla pod plachtou připravena opravdová pochoutka!! Byla to krupicová kaše, jež v našich srdcích i žaludcích po ranním dobrodružství opět nastolila klid domova a mateřskou lásku. Je nutno připomenout, že někteří rádoy mužští makaci namítali něco proti, zaslepeni tím, že: „Tohle není jídlo pro pořádný chlapy…“ Tito makaci však zůstali zbytkem tábora, pochutnávajícím na kašičce, nepochopeni. Odpoledne probíhalo, jak už jsem vysvětlila na začátku, procesem sušení… Věci se sušily a sušily a my je se značným odstupem pozorovali. Když už se blížil večer odhodlali jsme se (konečně) k nějaké hře. Zvoleno bylo Frisbee s upravenými pravidly. Hraje se na dvě branky z pádel, cílem družstva je dopravit přihrávkami talíř do prostoru mezi dvě pádla, a tam jej položit na zem, pokud spadne talíř při přihrávce na zem, má jej druhé družstvo. Nutno říct, že Peťa, Vojta a Míla byli proti asi dvojnásobku až trojnásobku makaků opravdu úžasní a ukázali své bohaté zkušenosti, získané kde jinde, než na táborech.

K večeři jsme připravili svlékací párky, po kterých se rychle zaprášilo.

Asi po půl deváté k nám přijela na návštěvu Petřina maminka Marcela s Pavlem, a jak o sobě říká, jako správná „teta z Moravy“ přivezla pro makaky buchty a další spoustu pochoutek pro kapitanát. Večer u ohně jsme tedy hodovali buchet, co hrdlo ráčilo, výjimečně jsme však nezpívali, jelikož Dan s kapitánkou Bárou začali plánovat svou zítřejší svatbu. Když už jsme se cítili dostatečně unaveni, odebrali jsme se do svých stanů a šli spát.

(Gabča Malíková)

Sobota

Milý deníku,

opět tě zdravím z louky nedaleko za Českým Krumlovem zvané „Slon vranej.“ Dnes jsme se tu však moc nezdrželi, hned po snídani jsme sbalili rafty, vesty a pádla. Batůžky s ručníky a všelijakými mýdly, šampóny či jinými odsmraďovacími a mycími prostředky jsme naskládali do Karla a vyrazili do kopce, směr Domoradice. Cesta nám rychle uběhla, a to zřejmě proto, že byla opravdu kratičká a my už se za pár minut ocitli před Tescem, kde Míla s Vojtou koupili vodu, a po rychlém, ale účinném osvěžení jsme už pokračovali pěší formou vstříc novým zážitkům.

Za první cíl byl zvolen krumlovský grafitový důl. Když jsme k němu došli, poobědvali jsme chleba se šunkou a poznali krásného a milého psíka Ještěrku. Pár minut před začátkem prohlídky jsme byli slečnou průvodkyní svoláni do šatny č. 2. Následně jsme šli vyfasovat oblečení k prohlídce nutné. Každý jsme získali šusťákovou kombinézu, návleky, holinky, a potom helmu a na ní svítilnu s baterií kolem pasu. Dolů do dolu jsme jeli vláčkem víc jak 1200 metrů, slečna nás prováděla různými chodbami, ukázala důlní vrtačku nebo největší grafitové naleziště v dole, kde jsme se navzájem řádně zaneřádili. V grafitovém dole byla taktéž „hozena MINA,“ ano, zblízka si prohlédnout důlní podlahu a kaluže je opravdu zajímavé. Program v Českém Krumlově byl opravdu dobře promyšlen, neb zašpinění z grafitového dolu jsme se vydali přímo do plaveckého bazénu. Ve sprchách jsme ze sebe smyli nejen grafit, ale i další, řekněme, špínu. V bazéně jsme se vyřádili, a dokonce v rámci zkoušky plavání vyzkoušeli i štafetu po padesáti metrech. Když jsme se umytí a vyvonění setkali před bazénem, vydali jsme se společně do centra Krumlova. Na náměstí jsme dostali rozchod a každý se oddával činnostem jemu libým. Někdo šel na zmrzlinu, někdo obdivoval krumlovskou architekturu, někdo prolézal obchody či dělal něco úplně jiného. Jediným nepříjemným zážitkem z Krumlova bylo to, že několik makaků snad ve víru krumlovské krásy snad ztratilo pojem o čase, a na sraz se dostavilo podstatně déle, než ostatní. I když bylo už po třičtvrtě na šest, náš den ještě nekončil. S Peťou jsme došli ke šlajsně jménem „Lyra,“ kde jsme nafoukli tři rafty, dali na vodu jednu keňu a vypravili se s Vojtou, Peťou a Marcelou vstříc třem krumlovským jezům a následně krátkému, pěknému úseku na Slona. Krumlovské jezy jsme překonali jako nic a i na Slona jsme dorazili celkem rychle. Na dnešní večeři byly naplánovány RAKBURGERY, toto jídlo se skládá z rozkrojené housky, sekané, cibule, zelí, hořčice a kečupu. Výhodné na tomto jídle je, že jej každý může sestavit a následně sníst v libovolném pořadí či kombinaci. Večeře se protáhla až do pozdních hodin, zazpívali jsme si a šli spát.

(Gábča Malíková)

Neděle

Ahóóój deníku!

Ráda bych ti oznámila jednu velice smutnou zprávu, včera večer celý náš kapitanát hromadně zemřel. Z toho plyne sice spousta smutku, ale hlavně MAKAČÍ DEN!!!

Ano, je to tak. Zůstali jsme dnes ponecháni svému osudu. Jelikož Gabče včerejší večeře moc nesvědčila, vypravili se ráno na nákup David s Matoušem a s nimi dva duchové Peťa a Vojta. Posnídali jsme rohlíky s nutellou, marmeládou či dalšími pochutinami a čekali, co se bude dít. O program se nám postarali Kačenka s Péťou, plnili si totiž kormidelnickou zkooušku – organizace veškerého makaka. Zahráli jsme si frisbee a začali připravovat oběd. Jako loni nás David s Matoušem potěšili vskutku chutnými míchanými vajíčky. Po obědě jsme se natáhli do stínu a relaxovali po vskutku náročném dopoledni, následovalo ježdění na vestách. Odpoledne Péťa zorganizoval donášku dřeva do tábora. K večeru kluci připravili ještě jednu várku jejich skvělých vajec, a pak se s Peťou pustili do přípravy česnečky. Zanedlouho po tom, co jsme dovečeřeli, dorazil náš mrtvý kapitanát a oznámil, že je již živ. Poprvé od začátku tábora byla vyhlášena večerka, a šli jsme spát.

(Gábina Malíková)

Pondělí

Milý deníku,

dnes jsme prožili další odpočinkový den na Slonovi. Ráno jsme po vynikající koupeli započali den výživnou snídaní. Místo tradičních rohlíků jsme posnídali čokoládové müsli s mlékem.

Dnešní den byl dnem hraní tzv. „ŠTĚPNÝCH HŘÍČEK,“ a proto jsme dopoledne hráli MAKAKBALL. MAKAKBALL je velice zábavná hra založená na rychlosti a taktice. Možná právě proto byly výsledky jednotlivých posádek vyrovnané. Tím chci naznačit snad jen, že rozdíly v síle se vyrovnaly myslí (a řekněme, ehm, inteligencí). Záhy po MAKAKBALLU přišla další štěpná hříčka a byla jí hra „SLEPÝ KORMIDELNÍK.“ Tato disciplína spočívá v tom, že jeden člen posádky má zavázané oči a je „slepým kormidelníkem“ kterého má posádka za úkol převézt na lodi přes řeku, kde onen kormidelník musí (stále poslepu) najít frisbee, které musí donést do lodi, ve které ho posádka opět dopraví na první břeh. Háček je v tom, že „slepý kormidelník“ se nesmí namočit a posádka řídí loď jenom z lodi. I tuto hru jsme zvládli dobře, Zdeňkovi se sice zdálo, že naše výkony jsou příliš pomalé, ale vzhledem k proudu řeky a projíždějícím lodím byly, myslím, přiměřené. K obědu nám holky připravily kuře na paprice s těstovinami. A jelikož jsme únavu z teplého dne zabili teplým obědem, dalších pár hodin jsme odpočívali a trávili.

Odpoledne přišla celotáborově očekávaná hra IRON-MAKAK-MAN. Tato hříčka si získala své obdivovatele už loni, snad pro své nežádoucí účinky makaky bohatě obdarovala. Letos byla trasa zvolena jinak, z velké části se odehrávala ve vodě. Celý závod začal oblečením (mokré) vesty, následně měl makak za úkol strefit se do papírové bedýnky nejprve míčkem, a pak frisbee. Když se mu po nesčetných pokusech podařilo překonat další překážku, čekala ho další. Doběhl o pár metrů dál, kde ležela na zemi tři pádla. Ty měl opřít o sebe madly a vytvořit z nich něco jako pyramidu. I to bylo velmi náročné. Nakonec však zvítězila klidná mysl a makaka čekala první část ve vodě. Ještě plný sil se rozběhl do Vltavy, kterou proti proudu přebrodil, když se celý mokrý vyplazil na břeh, čekal ho běh. Běžel a běžel a běžel až k nedaleké plážičce, kde se opět ponořil do hlubin řeky a sjel na vestě nebo doplaval zpět k tábořišti, kde se vynořil a doběhl zpět na start. Večer jsme si ještě zahráli frisbee, nejprve na posádky a pak pár makaků (Matouš, David, Adam, Marek a Gabča) proti kapitanátu (Míla, Zdeněk, Petra a Nicole). Vyhráli samozřejmě makaci, což mohlo kapitanát jen těšit. Povečeřeli jsme rybí pomazánku s chlebem a za pár minut začal oheň. Z „obyčejného“ poradního se dnes stal oheň povyšovací. Povýšení byli čtyři lidé, Dan a Vojta do hodnosti plavčíka a sourozenci Káťa a Péťa do hodnosti kormidelníka.

A oheň plál a plál…

(Gábina Malíková)

Úterý

Zatím o tom nevíme, ale pozítří budeme všichni blít a srát na tři doby!!!

(Míla Loučka, jr., kapitán)

Středa

Přesně za 4 měsíce jsou Vánoce!!!

(Bára, kapitánka)

Čtvrtek

Vedro, vedro, vedro, makačí nemoc, vedro, vedro, návštěva Krumlova (zbylých 5 makaků, co nezvrací), vedro, vedro, pánská část kapitanátu chcípla, vedro, vedro, vedro, vedro, píchnutý Karel, trochu menší vedro, nezapálený slavnostní oheň, vedro, vedro, poklad, spát.

(Anonym)

Pátek

Poslední balení a přejezd z Pozděraze na Meteor, nakonec zapálení slavnostního ohně.

Comments are closed.