Deník III. turnusu tábora 2002

Unikátní text, který zde zveřejňujeme byl rozluštěn a do počítače
přepsán Gizmem.

Obsah:

  • 1. den – z Prahy na Soumarský Most
  • 2. den – do Pěkné a zpět
  • 3. den – přes Vyšší Brod na Herbertov
  • 4. den – DPH na Herbertově
  • 5. den – do Rožmberka a zpátky
  • 6. den – na Zátoň
  • 7. den – DPH na Zátoni
  • 8. den – přes Český Krumlov na louku Slona
    vraného
  • 9. den – DPH na louce Slona vraného
  • 10. den – výlet do Českého Krumlova
  • 11. den – stav ohrožení na louce Slona vraného
  • 12. den – úprk do Prahy

28. července (1. den tábora)

Jako každý rok jsme se sešli v 5:45 na hlavním nádraží
v Praze. Doprovázeni rodiči jsme se přemístili do vlaku, kde jsme za
nekonečně dlouhého mávání, konečně vyrazili na cestu vstříc prázdninovému
dobrodružství. Cesta byla dlouhá a místy rozbitá. K našemu velikému údivu
jsme se po pěti hodinách dokodrcali na místo určení, kde jsme vystavěli svá
primitivní obydlí s kterými měla většina makaků problémy.

Poté si nás lodivodi rozdělili do posádek. Abychom si
měli na čem upéct večeři museli jsme jít do lesa pruty. Tam jsme byli
poučeni o chování a zvycích na táboře. Při zpáteční cestě jsme uslyšeli
náhlé volání o pomoc. Po překážkovém běhu jsme spatřili tonoucího. Záhadný
muž se tvářil vlídně a proto jsme mu poskytli první pomoc a odvlekli ho do
tábora. Večer u táboráku nám vyprávěl svůj příběh. Asi kolem jedenácté večer
zaznělo ˝Hajduli˝ a šlo se spát.a tak skončil první den na tábořišti
Soumarský Most.

Smajlíci

29. července (2.den tábora)

Nový den jsme jako obvykle začali osvěžující koupelí ve
Vltavě. Poté co jsme se osušili, jsme do sebe rychle naházeli snídani a
začali se připravovat na etapu do Pěkné. Náš kapitanát měl skvělý plán: sjet
v poklidném tempu etapu, poté se dostat vlakem do Černého Kříže, a odtud
v rámci celotáborové hry vyjít na milovaný kopec Stožec a zpět do tábora.
V pěkné nás měl čekat Karel naložený našimi suchými věcmi. Plán však
nevyšel! Potom, co se Vašek vrátil z Pěkné, kde zanechal Karla, jsme vyjeli.

Celá cesta probíhala dobře, naobědvali jsme se u
železničního mostu. Avšak z klidu nás vytrhl jistý incident, kdy se jakási
partička maníků pokusila znásilnit naše rafty (na keňu samozřejmě
nezapomněli). Rafty vyvázli bez úhony, avšak my jsme byli mokří od hlavy až
k patě. Nešťastného Michala, který kormidloval keňu, převrhli a navíc
okradli o pití. Další cesta probíhala v mírném stresu, jelikož jsme
zjistili, že jsme v časové tísni. Začali jsme pádlovat jak diví a činili tak
do chvíle kdy si Vašek uvědomil, že klíče od Karla zůstaly v táboře.
Zvolnili jsme tempo, až na Michal který musel rychle odvézt Vaška do Pěkné.
Polonahý Vašek dále cestoval stopem, ale o tom už nemáme žádné bližší
informace. My jsme volným tempem dopluli do Pěkné. Vašek tam ovšem nebyl.
Museli jsme na něj počkat.

Po druhé hodině jsme ztratili pojem o čas, takže nemůžeme
přesně říct jak dlouho jsme čekali. Dočkali jsme se. Troubící Karel nás
nakonec rozveselil. Převlékli jsme se a vydali se na vlak. Z vlakové
zastávky jsme vyjeli po páté hodině, což o dvě hodiny přesahovalo náš plán.
Díky tomuto zdržení se cesta na Stožec nekonala. Vlak nás vyplivnul na
zastávce u Dobré. Pak následovala cesta do tábora. Proběhla v naprostém
klidu, který nenarušil ani jakýsi vtipálek, který na mostě obrátil cedule.
V táboře jsme se navečeřeli, a někteří i vykoupali, a poté se shromáždili u
táboráku. Ten jsme si moc neužili, protože zhruba po půl hodině přišla
bouřka, která nás zahnala do stanů. V těch už jsme zůstali a postupně se
uložili ke spánku.

30. července (3.den tábora)

Ráno začalo v dost rychlém tempu. Chladuvzdorní makaci
běželi nadšeně do vody a ostatní je následovali. Potom nastalo rychlé balení
a demontování stanů. Navíc nastal čas pro lékaře a lékárníka v jedné osobě,
a to v osobě Vašek. Ten začal hned nadšeně míchat podivně barevné lahvičky,
až vyrobil zázračný všelék. Potom se jelo autobusem, kde se kupodivu
„chechtavé“ komando kupodivu nechechtalo. Ve Vyšším Brodě jsme se koukli na
vodopády a tam potkali dost divnýho týpka, co se představil jako poustevník.
Řekl, že jsme vyvolení a máme nalézt posledního císařova dědice. Následovala
návštěva kláštera a dověděli jsme se tolik informací, že si nic
nepamatujeme.

Etapa z Brodu na Herbertov byla poklidná a na jezu se
nikdo kromě Vaška neudělal. Po dojezdu na místo se stěhoval materiál, což
proběhlo úspěšně, až na namočení dvou lodivodských karimatek. Na závěr dne
se došlo na dřevo, což sekera psychicky nevydržela a odporoučela se do
věčných lovišť. Hajduli dali konec dni…

Féničani

31. července (4. den tábora)

Ráno nezačalo příliš příznivě. Proč? Opakovala se
nepříjemná ranní koupel. S jistotou můžeme říci, že u všech makaků
nedobrovolně. Poté následovala vydatná snídaně, která nám měla dodat síly na
plnění hodnostních úkolů. My to ještě netušili, ale byla na nás přichystána
velice štěpná hříčka s názvem slalom. Úkolem této hříčky bylo  proplout
označené body a dovést celou posádku do cíle. Tuto soutěž zvládl nejlépe tým
„nounejms“  (to není anglicky). První ale vlastně později poslední, tým
však byl ostatním příkladem, jak to nemají dělat.

I když  admiralita vyhlásila  DPH (pozn. pis.:
den plný her), šli jsme na dřevo, jelikož naše dosavadní zásoby byly
vyčerpány. Po návratu do tábora byl chvíli klid (asi deset sekund).

K obědu uvařila Petra výbornou a hlavně vydatnou polévku,
protože si ji pak téměř žádný makak nepřidal. Po obědě následovala chvíle
volna, při které se každý makak mohl zabavit svým způsobem. K večeru byl
přichystán slavnostní oheň který za pomoci pár makaků připravil Šimon a
Ondra (lodníci). Po příchodu ohnivců, zaplál zářivým plamenem a Miky si
přichystal esej o plamíncích (elementech). Oheň začal ale pomalu uhasínat, a
proto museli zasáhnout ohnivci. Simona, která již částečně není pod zákonem,
slavila narozeniny a proto si „šla“ zaplavat. Další „plavci“, kteří
překročili tabu byli Bohouš a Tereza. Desátá hodina nastala a lampa už
přirozeně zhasla (pozn. aut.: v 23:30 se ozvalo raus!).

Trollové

1. srpna (5. den tábora)

Nastává ráno. Slunce se marně pokouší svými paprsky
prostřelit mračna obklopující celý tábor. Náhodnému kolemjdoucímu (či kolem
plujícímu?) by se naskytl pohled na postavu menšího vzrůstu, jak nervózně
poskakuje a kmitá kolem rozdělaného ohně. Po chvíli se podívá na hodinky a
vypustí do éteru oblíbenou větu: „Tak makaci, budíček! Vstáváme a oblíkáme
se do plavek!“ načež začne počítat od jedné do desíti. Z hangárovitých stanů
se pomalu a neohrabaně začnou drápat různá stvoření, oblečená do plavek,
občas i do trika a v ruce držejíce ručník se nashromáždí kolem malého
ohníčku. Znovu se ozývá tajemná postava: „S úsměvem do vody a rychle, ať tam
moc nemrznem!“. Makaci se opravdu s úsměvem na rtech a s neskrývaným
nadšením vrhají do vody. Jakmile jim však voda stoupne po pás, nadšení
opadne a uprostřed řeky začnou makačí debatní kroužky, kde se rozebírá
počasí a jiné velice důležité věci. Nakonec se všicí otužení a zocelení
makaci osmělili a snížili svoji tělesnou teplotu na bod mrazu. Jednoduše
řečeno … ráno jako každé jiné.

Jakmile svěřenci kapitanátu zhltnou snídani během pěti
minut, nastává kratičký odpočinek a štěpná hříčka, směle doplňující
předchozí DPH. Makaci se rozštěpili na dvě skupiny a postupně začali
propašovávat  tři drahocené předměty směrem ku Exině. Osůbky se
šacovali, prohledávali, ohmatávali a dělali ještě jiné věci, které rozhodně
nijak nesouvisejí s vodáckým táborem. Jistý nejmenovaný člen kapitanátu vše
fotil, takže pokud bude mít někdo chlípné choutky, může se později podívat
na internet, kde bude potřebná dokumentace. Štěpná hříčka je asi po jedné
hodině z bezpečnostních důvodů ukončena. Karlovi se konečně podařilo odjet
na nákup a na nás byla přichystána další hra. Makaci prokázali výbornou
paměť, když si zapamatovali cihlu, brčko a jiné blbosti ležící pod celtou.
Nastal čas oběda. Snad nejmilejší denní doba všech makaků i kapitánů.
Nejdříve se všicí poslušně seřadili do fronty, ale hlad však převládl a
kapitáni byli pod náporem makaků ušlapáni. Ovšem i lidem mladší osmnácti let
mají bohužel svědomí, a proto se nám diktátorské vlády zželelo a přece jen
jsme jim malou hromádku umolousaných se šodó přenechali.

S novým elánem a skoro plným žaludkem se všichni vydali
po vodě do Rožmberka. Tam, ač s menším elánem, všicí vyskákali ven a začali
se převlékat do suchého. Jisté dívky, které chtěli být skryty před mužskou
populací makaků, se odklidili na okraj řeky a netušíce, že jsou pozorováni
z druhé strany jinými zástupci pánů, převlékli své mokré části oblečení za
ty suché. Následovala velice oblíbená prohlídka mučírny. Místnosti kde se po
dlouhá léta redukuje počet makačích končetin a nemálo i makaků samotných. Po
úspěšném mučení asi pěti makaků se všici vyhrnuli ven a využili skoro
hodinového rozchodu k rabování samoobsluhy Jednota. Na řadu přišla cesta
zpět a další štěpná hříčka. Tentokráte jsme si přenášeli poselství mezi
Takty a Japonskem, ve které se zapletla řecká bohyně, zlatá víla a hrdina
pobíjející své nepřátele dvakrát. Následovalo další denní jídlo a to večeře,
o které není co říci.

Zajímavý však byl večerní povyšovací oheň. Pouze dva noví
makaci byli povýšeni na plavčíka. Při slavnostním ceremoniálu se někde stala
chyba a jedné dívčině byla oholena tvář místo nohou. dalším veselým večerním
počinem se staly narozeniny jistého kapitána. Byl, samozřejmě vhozen do
vody, avšak dopadl na zadek a to navíc do mělké vody, a tak se rozhodl, že
po tom týdnu kdy se na vodu ani nepodíval, by s tím mohl něco udělat a tak
se dobrovolně vrhl do proudu. A na závěr dne se hrála hříčka, při které se
nikdo neštěpil. Znovu se prokázalo, že makaci mají sqělou paměť, a proto by
si kapitáni měli dávat pozor na to, co nám provádějí.

A na úplný závěr… admirál bude pořádat den otevřené
peněženky, protože statečná makačka Jana němého bobra …

Nounejms

2. srpna (6. den tábora)

Den začal jako vždy stejným způsobem, který se nám zde
nechce ani popisovat. Po osvěžující koupeli a po vydatné snídani začali
makaci balit své věci a odvážet je na druhý břeh ke Karlovi. Když bylo vše
hotovo, začala jedna z nejoblíbenějších makačích etap. Nejoblíbenější proto,
že za posledních asi sedm let zde neustále prší. Naše cesta probíhala docela
klidně až na jeden raft, který byl zrovna na válečné stezce a na
nejmenovaného makaka, který si spletl hlavu se zbíječkou.

Na Zátoň jsme dorazili kupodivu za slunečného počasí,
které nám vydrželo až do večera. Mezi tím jsme se vydali konat naši
oblíbenou činnost a to kácení soušek. Také, když už jsme byli v lese,
zahráli jsme si jednu z Vaškových štěpných her. Po rozřezání nanošeného
dřeva začalo zdobení plachty krepákem a balónky s nápisy „ Don´t worry, be
Ex!, Mnoho rakburgrů = makakova šavle.“ a mnoho dalších. Akorát Vaška
mrzelo, že se vedle MC Vaníček neobjevilo MC Veselý.

Večer u ohně měl Vašek připravenou další štěpnou hříčku.
Tentokrát s písmenkama. Asi ve třičtvrtě na jedenáct  začala být
makakům zima, a proto zaznělo hajduli. Akorát pár nových makaků ulehlo pod
širé nebe, asi proto že neznají pořádně Zátoň.

Samjlíci

3. srpna (7. den tábora)

Ráno na Zátoni, se šli makaci koupat jako obvykle
s velkou nechutí a odporem. Pak se šli osušit a převléct do suchého.
K snídani jsme měli housku s máslem a medem a potom jsme šli hrát štěpnou
hříčku na blbouny po které se dost makakům točila hlava. Měli se točit kolem
kůlu zatlučeného do země. Koleček se mělo udělat celkem dvacet, a když jsme
je dělali, každému se pořádně točila hlava J. Měli jsme uchopit míč (který
ležel na zemi) a vhodit ho do lavoru. Náhle nám Vašek přišel oznámit, že
správce kempu si stěžuje na nějaké zlé piráty. Za úkol jsme měli osvobodit
rukojmí. Museli jsme se dostat do kruhu, který byl utvořen kolem zajatce což
bylo velice obtížné protože kruh hlídali piráti, kteří po nás házeli šišky,
a když se strefili, ten dotyčný se musel vrátit zpět na cestu u lesa.
Jakmile se do kruhu dostalo pět makaků, hra skončila. Pak jsme mohli
rozvázat rukojmího, který o sobě tvrdil, že o ničem neví. Pěstoval rýži a
náhle ho přepadli piráti.

Když jsme přišli do tábora dali jsme mu napít a on se
zotavil. Byl to poslední dědic trůnu osmy ostrovů vycházejícího slunce. Pak
se vrátil Miky kterého jsme před pár dny poprosily o pomoc, zda-li by se
nepodíval po klášteře (ve kterém jsme byli) po klíči rozlousknutí tajné,
kterou jsme našli u vodopádů. Miki nám předal papír, ve kterém byla popsána
cesta ke znakům rozluštění pergamenu. Posádka číslo šest se ztratila! Po
večeři nám všem Vašek oznámil ne moc dobrou zprávu o tom, že si máme zbalit.
Důvod byl ten, že někdo chce zničit posledního dědice trůnu! Dozvěděl se ,
že dědic má šikovné pomocníky (čili nás) a tak vyslal samuraje, aby nás
našli a zničili. Poté nám řekl, že budeme vstávat ve čtvrtou hodinu ranní,
protože v Japonsku jsou ráno hlídky nejslabší a tak jme se (s radostí a
s úsměvem na tváři) vydali balit. Pak jsme šli k ohni a tam jsme se
dozvěděli něco k zítřku. Pak se ozvalo hajduli dajduli.

4. srpna (8. den tábora)

Ano zdá se to velmi nezvyklé, ale ráno nezačalo ranní
koupelí. Ve čtyři hodiny se totiž nechtělo koupat ani sadistům kapitanátům a
tak se do vody nešlo. Na druhou stranu jsme ani nesnídali, takže tím se
jejich dobrosrdečnost stejně vykompenzovala. Ospalí a prokřehlí makaci
dobalili tábor, dofoukli tábor a jelo se. Bylo už sice šero, ale nad Vltavou
se stále držel hustý tmavý opar. a byla zima … Hladoví a promrzlí makaci
s radostí přivítal, když jsme zastavili ve Větřní za účelem snídaně.
Mimochodem za mládí kapitanátu byly zkoušky asi mnohem jednodušší, protože
Vašek zapálil oheň až na čtvrtou sirku!!!!!! Po snídani jsme se všichni
pobavili pohledem na dva nejmenované makaky kteří se pokusili překonat
retardéru. Konečně jsme se z toho dostali.

Další část cesty proběhla ve znamení jezů – nezůstala na
nás nit suchá. Na Spolí se náhodnému kolem jdoucímu naskytl podivný pohled 
na maníka, který se za podivného nadávání pokoušel žabími skoky dostihnout
raft ujíždějící po proudu kamsi do neznáma. Královskou si všichni užili,
jelikož se jela několikrát. A náhodou velmi úspěšně na rozdíl od ostatních
vodáků, kterým nakonec nezbylo nic jiného, než ždímat mokrá trička a tiše
závidět. Nakonec jsme však museli ždímat  i my, jelikož při cestě
z Krumlova nás zastihl strašlivý déšť. A pršelo … až ostuda. Je samozřejmé,
že v těchto podmínkách se plachta enormně skvěle stavěla. Téměř za půl druhé
hodiny bylo hotovo. Stavba stanů také proběhla hladce a bez potíží. Radostně
a s úsměvem jsme se na popud našich drahých kapitánů vydali na dřevo. Bylo
mokré a oslizlé (…).

V odpoledních hodinách nás poctili návštěvou kapitánské
posily, které se starali o večerní zábavu. Makaci nakonec zjistili, jak to
vlastně zní, když někdo umí hrát na kytaru. Kromě zpívání jsme se pobavili
povyšováním jistých úspěšných makaků. Bylo jich jak hub po dešti. Navíc se
ukázalo, že kapitáni neumí počítat, protože při slavnostním ceremoniálu
pasování lodníků se nechali asi lehce unést a trochu to přehnali. Stejně si
to dotyční lodníci zasloužili. Hajduli zaznělo o něco dříve, než bývá
obvyklé a tak se většina unavených makaků uložila ke spánku už kolem deváté
hodiny.

Féničani

5. srpna (9. den tábora)

Den začal ranní koupelí. Snídaně byla dobrá. Jaká?! To
vlastně nevím. Byl vyhlášen DPH. První hra se povedla. Jednalo se o lodě,
které převáželi náklad do jiných přístavů. K svačině byla okurka. Pak se ale
nad tábor sneslo hejno bezhlavých kuřat  zrovna, když jsme hráli
městečko Palermo. V té době už bylo několika makakům blbě ze Šimonova oběda.
Kuřata se vykoupala a sama rozporcovala. Pak kousky doskákali na pekáč a
byla večeře. Dobrá večeře. PÍP PÍP

Trollové

6. srpna (10. den tábora)

Potom co jsme se vykoupali a nasnídali, jsme se vydali na
cestu do Krumlova. Rozchod jsme zahájili fotografováním u kašny a vydali
jsme se na jeden a půlhodiny dlouhý rozchod. Vašek nám rozchod zpříjemnil
veselou štěpnou hříčkou s kolíčkama. Po šťastném shledání u kašny jsme se
vydali na exkurzi do grafitových dolů. První skupina makaků objevila
v dolech drahokam. Devět odvážlivců se do tábora vydalo po vodě, a ti chytří
šli pěšky. Makačák nám začal v dešti.

Šárka

7. srpna (11. den tábora)

Ráno pršelo. Celý den pršelo! Někteří makaci se vrhli
kopat zákopy kolem stanů. V poledne se zrušil makačák. Pršelo! Potom co voda
pořád stoupala jsme si přestěhovali stany do nejvyššího místa. Starostlivý
vedoucí do nás starostlivě lili odpornou tekutinu pod honosným názvem „
Meducínka “. Místo hajduli zaznělo rázné SPÁT! Za dvě hodiny po uložení
makaků ke spánku, zaznělo ke sladkému spánku zaznělo „ vstávat “! Urychleně
jsme si zbalili spacáky a vyrazili na cestu do Krumlova.

Šárka

8. srpna (12. den tábora)

Na pumpu u Krumlova jsme dorazili „ už “ druhý den. Tam
nás vyzvedli Kalimerádi a odvezli nás do tělovičny, kde vypukla bitva s panaprem.
Po lítém boji jsme zalehli. Ráno jsme se zbalili a vyrazili na vlak. V Praze
si nás rozebrali starostliví rodiče.

Šárka


 

Comments are closed.