Deník IV. turnusu tábora 2014

VTK RAK

DENÍK 4. TURNUSU

9. 8. – 23. 8. 2014

 

 

SOBOTA 9. 8. 2014

Rychlíkem z Prahy jsme přijeli do stanice Rožmberk. Do našeho prvního tábořiště U Tří veverek jsme se přeplavili se všemi našimi bágly a veškerým erárem. Postavili jsme stany a plachtu a zabydleli se. K večeři jsme opekli buřty.

 

NEDĚLE 10. 8. 2014

Dnes jsme měli první budíček a s Jitkou jsme se osvěžili v řece. Ke snídani byly rohlíky s pomazánkovými másly, marmeládou a nutelou, jako po většinu dalších dnů. Vybrali se lodivodi a makaci se rozdělili do 3 posádek. Později jsme vymysleli názvy – 1. posádka – Vzteklý ponoški, 2. posádka – Hovadský čórky, 3. posádka – Rafťáci.

K obědu byl chléb s pomazánkou. Odpoledne se jelo poprví na lodích do Rožmberka. Zpátky jsme šli pod vedením Adama pěšky. K večeři byl buřtguláš.

 

PONDĚLÍ 11. 8. 2014

Dopoledne se hrály hry – Blbárna, Dvě ruce a tři nohy. K obědu byla ovesná kaše – byla dobrá, ale lepila se na zuby. Téměř celý zbytek dne jen pršelo. Přesto jsme jeli na raftech z Vyššího Brodu, kde byl půlhodinový rozchod. K večeři bylo výborné zeleninové rizoto.

 

ÚTERÝ 12. 8. 2014

Prší skoro celý den. Budíček nám ale odpustit nemohli. Hrály se Pádla. Házeli jsme si talířem, a pak jsme do večera obléhali Veverkovské hřiště. Oběd – špagety, večeře – brambory na loupačku, snídaně – vánočka.

 

STŘEDA 13. 8. 2014

Dnes byl putovní den do kempu Branná. Během stavění stanů začalo pršet. K večeři nám Jitka uvařila výborný vývar s nudlemi na zahřátí a přijel V. Míla.

 

ČTVRTEK 14. 8. 2014

Zůstáváme na Branné. Ke snídani máme kakao. Většinu dne jsme věnovali přípravě slavnostního ohně. My holky jsme šly s Peťanem na smůlu – povedlo se nám nasbírat celý ešus. Ostatní šli na chvojí a dřevo. Postavil se slavnostňák a dodělávaly se zkoušky. Ohniváci byli Bea, Mini Bára, Terka a Ondra. Povýšení byli 4 makaci. Zpívalo se a šlo se spát. Oběd – kaše s párkem.

 

PÁTEK 15. 8. 2014

Stěhujem se na Slona. Jsou přeháňky a jsme mírně promočení. Oběd – chléb, sekaná, večeře – bramborové placky.

 

SOBOTA 16. 8. 2014

Prší. Navštívili jsme grafitový důl v Krumlově. Na náměstí se hodila mina. Zpátky se jelo po vodě nebo pěšky. Jeli 2 keni a raft, který měl nafouklý jen 1 ½ bortu. Jedli jsme diska. Oběd – chleba a šunka, večeře – chleba a marmeláda.

 

 

 

NEDĚLE 17. 8. 2014

Dnes je makačí den. Budíček není. Hrajeme nesmysly a mrazíka. K obědu jsou těstoviny s kakaem a cukrem. Kapitanát se vytratil do Krumlova a zůstal tu s námi jen Míla. Po obědě jsme si dali siestu, vyvětrali spacáky a pak následovala Delisa. K večeři jsme měli chléb ve vajíčku a kapitanát, který celý den vysedával v hospodě a cpal se, nám barvitě líčil své zážitky. Naše snaha obhájit vlastnoručně uvařené těstoviny, které byly opravdu dobré, propadla v niveč.

 

PONDĚLÍ 18. 8. 2014

Klasický budíček, potom snídaně – müsli. Dopoledne všichni odpočívají a my myjeme nádobí. Ke svačině perník. Loupaly, strouhali a krájeli brambory, papriku a cibuli. Jedni šli na smůlu, druzí na chvojí a třetí na dřevo na slavnostňák. Jeli jsme na úpatí Kletě, kde jsme našli nádhernou soušku a nařezali na pravidelné klády. Když jsme je odnášeli do Karla, nějaký chlap na nás řval, ať je tam necháme, jinak zavolá policii. Smutně jsme odjeli a cestou jsme v automyčce nabrali vodu. Po napůl zdařené výpravě byl oběd, který vařila Bára (nejstarší) – gulášová polévka. Pak jsme řezali dřevo a štípali polena na oheň do kuchyně. Matěj, Ondra a Jirka jeli se Šťovíkovou partou na protější svah Vltavy a přivezli spoustu klád, z nich jsme potom dělali večer slavnostňák. K večeři byly Rakburgry (Makakburgry). Při slavnostním ohni byli povýšeni na plavčíka Beata a Petr, na lodníka Mini Bára a Medium Bára, na člunaře Terka a Jirka a na kormidelníka Starší Bára. Šťovík nám říkal hádanku s rybami, zpívali jsme a pomalu šli spát.

 

ÚTERÝ 19. 8. 2014

Opět normální budíček. Rohlík s mazadly ke snídani. Všichni pak začali prdět (pusou) a Šťovíkům to pěkně lezlo krkem. Pak jsme hráli lístečky, ze kterých jsme pak složily básně. K obědu bylo kuře. 😀 Pak jsme si opět daly Siestu a o Siestě jsme skládali Ty básně. Poté jsme hrály „Makakball.“ Vyhrály Fusky, pak byly Rafťáci nebo-li melouni z Tesca a pak Hovadský čorky. K večeři byla originální legendární Vojtova kejda. U ohně se zpívali písničky a recitovali básničky. Kdo vyhrál, se ještě neví.

 

Pojmy nalezené a následně použité v literárních dílech jednotlivých posádek (viz. níže):Cochcáč, banán, bambůča, nutella, hnědák, buřt jen tak do ruky, krém, kadibouda, lemrouch, známka punku, hnus, šťovík, Medvěd zázračník, si piš + si kuř, sádlo, tydýt, exspirovat, juchajdá, líbezný, Adeste fideles, astroláb, strádat, jásat, navalit, foukat, blembátko, asistovat, třepat, futrovat, klouzat.

 

DÍLO VZTEKLÝCH PONOŠEK

Dnes byl den celý padlý na hlavu. Když Bambůča ráno vstal, vzal si buřt jen tak do ruky a namazal ho vanilkovým krémem. Futroval ho do sebe, avšak postrádal koření. Zafoukal vítr a oběvil se Medvěd Zázračník. Bambůča zajásal „Juchajdá“, protože mu Medvěd zázračník vyexpiroval šťovík na zlepšení chuti. Bambůča byl dosyta najeden a tak mu asistoval, když se klouzal na klouzačce od firmy Blembátko. Bambůča už byl vydováděn a Medvěda čekala další práce. Zakryl si obličej lemrouchem, zatřepal zadkem a se slovy Adeste Fideles zmizel.

(ztvárněno dramaticky)

Líbezný Tydýt – astroláb

pomáhá hnědákovikadiboudy,

však je to jeho povolání.

Chudák se tam zasek a už ho bolej nohy.

Podle nás je známka punku,

že denno denně ve stejnou dobu

máme rohlík a nutellu

a to v čase na svačinu.

Pak utřeme si po ní hubu.

Vojto naval prachy,

neměj žádný strachy

koupíme za ně banán

a až se večer sešeří,

sníme si ho k večeři.

Ani sádlo by tu neškodilo,

celý den jsme v pohybu.

Příšera Cochcáč má ve zvyku

jíst sádlo každou hodinku,

si piš a si kuř, že je to hnus.

 

DÍLO HOVADSKÝCH ČÓREK

 

NÁŠ MATĚJ

Když byl náš Matěj ještě malý,

dost se ptal, aby byl světaznalý.

Každý starší by se radši před ním schoval,

než aby mu asistoval.

 

Začal foukat do rodičů otázky jak tydýt,

jestli může na strop astroláb vyrýt.

Rodiče začali rychle s ním třepat,

protože do světa otázek zas přepad.

 

Zeptal se táty, co je to blembátko,

on však na něj rychle hodil lehátko.

Co je to exspirovat zeptal se pak mámy,

by mohl v budoucnu balit blbé dámy.

 

Pak se ptal mámy, zda by se studiem dostal výš,

máma mu odpověděla „no si piš,“

A potom jestli by na tom mohl být hůř,

odpověď zněla „no si kuř.“

Matěj však nerozuměl, zeptal se „cože?“

Máma ho odbyla: „Šťovík se klouže.“

 

Pak si Matěj řekl: něco novýho sníst skus,

a zkusmo splácal banán, sádlo a nutelly hroudu,

když však sfutroval ten líbezný hnus,

zjistil, že musí spěchat na kadiboudu!

 

Kadibouda však nikde, a tak sedl na nočník

a vytvořil hnědáka jak medvěd zázračník.

„Díky punku nebudu nikdy strádat,“ řekl si,

a začal juchajdá jásat a dal si krém na vlasy.

 

Následně rozhodl, že vyloupí národní banku,

neboť si myslel, že je to známka punku.

Přišel tam a zvolal navalte prachy,

nebo zařvu Bambůča a chcípnete strachy.

 

Náhle měl zas hlad a tak si dal cochcáč,

buřt jen tak do ruky jak správný punkáč!

 

Jděte si zpívat Adeste Fideles,

do soukromých věcí mi nelez.

Proto teď konec Matějovy historie tajů,

v rámci ochrany osobních ůdajů.

 

Kdo tuto báseň neposlouchá,

ať si hned políbí lemroucha!

 

DÍLO RAFŤÁKŮ

Žili, byli dva indiáni. Cochcáč a Bambůča. Cochcáč byl pěknej tydýt a lemrouch, ale Bambůča byl líbezný až srdce při pohledu na něj jásalo. Jejich otec Medvěd zázračník skoro pořád seděl u ohně s buřtem jen tak do ruky a tvářil se jako kdyby snědl šťovík. Není divu že se mu ukládalo sádlo, když se jenom futroval buřtama který mu klouzaly do krku. Medvěd zázračník byl na své syny patřičně hrdý hlavně tehdy, když Bambůča oznámil, že se chce stát astrolábem, opustit osadu a asistovat a exspirovat v tomto oboru svým dvěma bratrům, kteří se jmenovali Sipiš a Sikuř. „Juchajdá,“ zvolal Cochcáč když se dozvěděl, že se Bambůči zbaví, protože žít s ním byl pro něj opravdu hnus. Když se loučili řekl mu: „Neboj se, nebudu bez tebe strádat.“ A tak si milý Bambůča zbalil banán, nutellu a krém a začal foukat otci na blembátko, které mu vyselo z kapsy, jak to bylo u indiánů zvykem. Potom vyskočil svému koni Hnědákovi na hřbet, zvolal Adeste Fideles, což byla zjevná známka punku a odjel. Hned za první kadiboudou začal třepat banán a nutellu z kapes a navalil se jimi. Zemřel na udušení za kadiboudou.

 

 

STŘEDA 20. 8. 2014

Na snídani opětovně to samé. Vedoucí hráli Lacross a prohráli 4:0. L Ke sváče byl pudink a myli jsme nádobí. Oběd těstoviny s omáčkou. Pak jsme se pomalu začali balit. Asi po 1 hodině jsme pomalu vyjeli (pozn. kapitánky Báry – vyjeli jsme asi ve čtyři…). Cesta trvala přibližně 5 h. a udělali jsme si večerní jízdu. K večeři byl chléb s okurkou, šunkou a sýrem. Po cestě se kousek tábora vymáchal, když zachraňoval raft. Když jsme přijeli na Pozděraz, ubytovali jsme se na jednu noc dovnitř a pomalu uléhali ku spánku.

 

ČTVRTEK 21. 8. 2014

Snídaně – míchaná vajíčka, oběd – česnečka, večeře – řízky a bramborový salát.

Odpočíváme po noční jízdě, ale do vody musíme stejně. Den věnujeme dokončování zkoušek a přípravě posledního slavnostního ohně. Opravoval se Karel, který záhy uvázl u kadiboud.

Ohnivci byli Bára Medium, Mini Bára, Vítek a Lukáš. Povýšení byli akorát Mini Bára a Lukáš do hodnosti člunaře. Pak jsme si všichni makaci zavázali oči, chytli se za ramena a šli ke Karlovi, ve kterém Vojta hodil 2. minu. Sotva jsme se tam vešli, když jsme seděli, natož když jsme si měli lehnout. O zajímavosti situace svědčí mnohé fotky pobaveného kapitanátu. Zavezli nás do temného lesa, co nejdále od tábora, avšak my, vysocí a jasní makaci, jsme se k údivu všech i nás, vrátili ještě před svítáním. Ježíšek nám nadělil hromadu břichabolest tvořících dobrůtek.

 

PÁTEK 22. 8. 2014

Spíme až do deseti. A hurá, čeká nás již Poslední budíček a dokonale kombinovaná snídaně. Oběd – halušky, uzené maso a zelí. Sbalíme tábořiště a vyrážíme na 2 raftech a 2 keňách do Budějek. Spíme pod tribunou na Meteoru. A naše usínání provází nesmyslné zvířecí řvaní našich i cizích výrostků.

 

SOBOTA 23. 8. 2014

Vyfoukneme rafty, naposledy sbalíme veškerou bagáž a vlakem dojedeme do Prahy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(Letošní deník psala převážně dámská část makačího osazenstva, za což jsme jim všichni velice vděční. Přepis provedla komodorka Bára, která v rámci zachování autenticity ponechala téměř všechny gramatické nedostatky, původní interpunkci, apod.)

Comments are closed.